Současná pražská Štvanice je dnes nevyužitým a těžko dostupným územím. Návrh ji znovu otevírá a zpřístupňuje pomocí pěších lávek, tramvajové zastávky, lodního napojení i kapacitního parkování. Ostrov se přitom přirozeně dělí na čtyři jasně definované funkční celky, které rámují mosty a lávky: náměstí, palubu, park a pláž. Každá část má vlastní atmosféru, ale všechny propojuje souvislý pás vzrostlých stromů a okružní víceúčelová stezka. Štvanice zůstává – jako všechny pražské ostrovy – především zeleným prostorem.

Na východní části vzniká vybavená městská pláž a park sloužící každodenním potřebám Karlína a Holešovic. Městský bulvár, vzniklý přeměnou severojižní magistrály, přivádí návštěvníky na veřejná sportoviště i k budově celostátního významu – nové filharmonii. Právě na hranici mezi „náměstím“ a „palubou“ dochází k symbolickému setkání dvou světů: světa těla a světa ducha. Tyto protiklady propojuje do jednotného celku průsvitná energetická střecha, která stabilizuje mikroklima veřejného prostoru a zároveň energeticky podporuje provoz budovy.

Na jednom z nejhodnotnějších míst v Praze, v blízkosti šumícího splavu, je umístěna budova filharmonie. Její tvar připomíná jemnou vlnu a barevností odkazuje na „zlatou kapličku“ – Národní divadlo. Filharmonie se tak stává logickým i symbolickým vyvrcholením celého území. První skladbou, která zde zazní, bude Smetanova symfonická báseň Vltava – jako pocta řece, ostrovu i hlavnímu městu.